Bílá hniloba

Latinský název: Sclerotinia sclerotiorum

Sklerociová hniloba (bílá hniloba) je půdní choroba způsobená houbou, která je polyfágem, tedy patogenem napadajícím široké spektrum rostlinných druhů. Primární infekci způsobují sklerocia, která mohou v půdě přežívat po dobu 8 až 15 let. Patogen se může vyvíjet dvěma způsoby. Sklerocium může klíčit přímo ve vlákna mycelia, která napadají spodní části rostlin nebo jejich kořeny (např. mrkev, petržel, celer). Druhou možností je, že sklerocium vytváří apotecium – plodnici, která vyrůstá nad povrch půdy. V apoteciích se tvoří askospory, což jsou lehké, větrem přenosné výtrusy, které infikují rostliny jak v jejich spodních, tak i horních částech. Na polích, kde je vysoký obsah sklerocií v půdě, se mohou projevy onemocnění objevit již během vegetace. Největší rozvoj infekce však nastává při skladování – ve skladech a chladírnách. Zdrojem infekce zde nejsou jen napadené rostliny, ale také zbytky listů (např. nať mrkve nebo petržele) a půda obsahující sklerocia. Typickým projevem sklerociové hniloby je bohaté, bělavé, vatovité mycelium na napadené tkáni. V průběhu vývoje choroby se v myceliu tvoří černá, tvrdá sklerocia, která představují přezimovací a přežívající stadium patogenu. Velikost a tvar sklerocií se může lišit v závislosti na napadeném druhu rostliny.