Alternariová skvrnitost brukvovitých

Latinský název: Alternaria brassicicola / Alternaria brassicae

Jedná se o jednu z nejčastěji se vyskytujících chorob rostlin brukvovitých. Nejčastěji jsou napadány nejstarší listy a šešule. Houby rodu Alternaria, které způsobují černění brukvovitých rostlin, jsou zároveň původci padání sazenic, hniloby středu hlávek zelí a hnědnutí květů květáku a brokolice. Houba přezimuje nejčastěji v rostlinných zbytcích, přičemž primárním zdrojem infekce mohou být také semena. Šíří se pomocí konidií. Na napadených orgánech se objevují tmavě zbarvené skvrny, často obklopené žlutým lemem, na kterých při vysoké vlhkosti vzniká tmavě hnědý sametový povlak konidií. Často se v těchto místech tvoří průduchy. Nejčastěji jsou napadány spodní, nejstarší listy zelí, květáku nebo pekingského zelí. Skvrny mají různé velikosti, jsou soustředně zónované a často obklopené žlutavým lemem, přičemž jejich povrch pokrývá vrstva sametového tmavě hnědého povlaku konidií. V těchto místech tkáň odumírá, rozpadá se a vznikají otvory. Na růžích květáku nebo brokolice se objevují mírně propadlé hnědé skvrny pokryté černým sametovým povlakem konidií. V těchto případech jsou chorobné změny většinou povrchové a nepronikají hluboko do tkáně růže či hlávky. Rozvoji houby napomáha vysoká teplota, dlouhá doba zvlhčení rostlin a vysoká vlhkost vzduchu. Houba přezimuje nejčastěji ve sklizňových zbytcích a na plevelech z čeledi brukvovitých, které představují jeden z hlavních zdrojů šíření choroby. Primárním zdrojem infekce jsou rovněž semena. Během vegetace jsou konidie šířeny větrem a vodou. K masivnímu napadení rostlin dochází, pokud teplota vzduchu dosahuje 20 – 27 °C, doba stálého zvlhčení rostlin je alespoň 5 hodin, nebo pokud vlhkost vzduchu dosahuje 95 – 100 % po dobu 18 – 20 hodin.